Trampoty skupiny Koubíci

S laskavým svolením zveřejňujeme e-mail od skupiny 110 - Koubíci (Cyklotrek podzim 2014)

---

Ahoj,

píši za družstvo romantiků číslo 110 – Koubíci. Moc bych se Ti chtěl omluvit, že jsme již odpoledne nedorazili až k cíli – to se nedělá, vím to a cítím to tak. Věř však nebo ne, bylo to takhle. Vyrazili jsme krásným mlhavým dnem a objeli a procvakali stanoviště 16, 30, (udělal jsem tady chybu v navigaci, díky které jsme hloupě minuli stanoviště 13), 14, 10, 7, 6, 3, 2, 1, 4 (následuje obídek v Ráji), 9, 12, 5, 17, 24 (tady jsme ztratili jak cvakací kartičku, tak i popis stanovišť, což jsme odhalili na stanovišti 20. Na vyhlídce na Kokořín jsme ale potkali hodné lidi se dvěma dětmi na tyči a jelikož jsme jim dříve pomohli další dítko samotné na kolečku dotlačit na kopec, dali nám jeden svůj popis stanovišť, neb měli ve skupině dva. ), pokračujeme tedy dále, ale již bez procvaknutí  20, 23. To již bylo hodně na knap a tak jsme upalovali k cíli, ale těsně před pátou, někde asi tak na úrovni benzinky nad Mšenem, jsem schytali plnou nálož v podobě průtrže, která nás provázela až k autu – to stálo u domu nad poslední zatáčkou nad koupalištěm. Nemaje čím se ohlásit v cíli, stoupli jsme si pod okap a čekali až ty potoky, co nám tekli pod nahama z okolních okapů přestanou „blbnout“. Nebudeš tomu věřit, ale moje hodinky (vždycky chodí o 1 minutu napřed, abych nechodil pozdě), ukazovaly 16:59 – když jsme slezli z kol pod okapem – úspěch to tedy byl plny, jak zpívá klasik Nohavica ve své písni o milionáři – kdybychom vám byli schopni dokázat, že „nekecám“ dalo by nám to krásných 43 romantických bodů (nedalo mi to a mimo soutěž jsme si to spočítali a nyní dychtím, jak dobří bychom byli ). Když to ale nechtělo ustat a po krátké pomlce v podobě snížení intenzity deště kolem nás navíc začaly třískat blesky, rozhodli jsme, že není nač čekat ani kam dále jezdit, hodili kola na střechu a jako vodníci naskákali do auta. Zítra jdeme sušit sedačky.  Přesto – byl to super cyklotrek a bude na co vzpomínat. Díky moc! (a nezlobte se na nás, že jsme to teď takhle „pokouleli“). Mějte se bájo a příště někdy se těšíme, že Tě zase uvidíme na startu (i v cíli).

Za Koubíky „110“, táta Lojza

P.S. Kartička 110 s popisem budou ležet promáčené někde mezi stanovištěm 24, Malými Jestřebicemi (V Kokoříně jsme to vzali po hlavní a ne k hradu, takže tady jsme na to přišli a vraceli se zpátky do Kokořína) a „dvacítkou“ – Kokořínskou vyhlídkou. A ještě jednu věc jsme vám teď provedli – mamča má něco s nohou a nemohla s námi dnes jet, tak jí zastoupil strýček „Kocour“ – ten zase, pro změnu, nepodepsal revers. Tak se zase ještě omlouvám. Malého Daníka jsme nechali doma s mamčou – s ním bychom tuhle trasu nemohli nikdy dát. Tak ještě jednou díky moc a tešíme se na jaro – dá-li bůh!